Dva týdny na ostrově Madeira (2018)
Tento článek se bude pravděpodobně lišit od mých předchozích, jelikož naše dovolená na portugalském ostrově Madeira měla trošku jiný charakter. Zejména proto, že jsme po celou dobu pobytu zůstali v jednom hotelu, který jsme využívali jako základnu pro naše postupné prozkoumávání ostrova. Odpadly nám tedy komplikované přesuny, jako na Bali či v USA a my si tak mohli užít volné večery ve více prázdninovém duchu. Nebudu tedy naše cesty po Madeiře vyprávět chronologicky, ale spíše se Vám budu snažit popsat, jaká místa stojí za návštěvu.
Nadšeni z naší Balijské cesty jsme se v dubnu vrátili zpět do pracovního procesu a najednou jsme čelili tvrdé realitě. Před námi pouze léto plné práce a dovolená žádná. Nakonec nám pomohl fakt, že jsem začal pracovat v Německu, což znamenalo týden dovolené navíc a Nina měla stále nevybranou dovolenou z předchozího roku. Podařilo se nám tedy u našich nadřízených vyjednat si nějaké volno na září a my se zase mohli začít těšit na naše oblíbené cestování a objevování. Pro svůj charakter nás už delší dobu lákaly Azorské ostrovy. Milujeme Portugalsko, a pokud si prohlédnete obrázky Azor na internetu, jistě mi dáte za pravdu, že se jedná o jedinečné místo. Nicméně jsem usoudil, že vzhledem k jejich rozlehlosti a nutnosti přepravování se mezi jednotlivými ostrovy by bylo vhodné, obětovat jim minimálně tři týdny, což jsme si bohužel dovolit nemohli. Naše pozornost tedy padla na Madeiru. Tím jsme zůstali v Portugalsku a po krátkém zkoumání zjistili, že ostrov je to neméně nádherný a ideální pro aktivní, dvoutýdenní dovolenou.
Přílet
Pokud se Vám nepodaří sehnat přímý let z Prahy, TAP nabízí dobré lety s přestupem v Lisabonu. V případě, že budete mít čas a chuť, musím Vám důrazně doporučit i návštěvu samotného Lisabonu, jenž považuji za jedno z nejhezčích evropských měst, rozhodně stojícím za zhlédnutí. Kdyby se Vám to nepodařilo v rámci výletu na Madeiru, zaleťte si sem v polovině prosince. Je to téměř bez turistů, teplota kolem sedmnácti stupňů a hotely za hubičku. Do galerie jsem přidal několik fotek z Lisabonu, kterými Vás snad trošku nalákám.
My se v portugalském hlavním městě tentokrát nezdrželi a celá cesta z Prahy až do Funchalu nám zabrala 4 a půl hodiny. Let byl příjemný, což v tomto případě nemusí být samozřejmostí. Madeirské letiště, pojmenované po místním hrdinovi Christianu Ronaldovi, je totiž považováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě. Přistávací dráha je z velké části vystavěna na betonových sloupech, čnících z moře, a silné větry opírající se do jihu ostrova si s letadly často pohazují, jako by byla z papíru. I proto je jednou z oblíbených místních kratochvílí vysedávání na kopcích nad letištěm a pozorování nebohých pilotů, snažících se přistát. Pokud na to máte žaludek, najděte si pár záběrů na YouTube
Funchal
Funchal je hlavním a největším městem ostrova se zhruba 100.000 obyvateli, což je asi třetina celkového počtu lidí žijících na Madeiře. Pro nás, a většinu turistů, je to ideální základna se spoustou možností k ubytování, restaurací, obchůdků a procházek. Z letiště je to nějakých 20 kilometrů a přepravit se dá pravidelným a často jezdícím autobusem za pár korun. My se ubytovali v hotelu Melia, odkud to bylo do centra pěšky nějakých 30 minut. My však pěšky nechodili, protože pro nadšení z naší Balijské dovolené jsme se opět rozhodli objednat si na celou dobu pobytu skútr. Ten nám byl přistaven přímo k hotelu a zajišťoval naší mobilitu pro všechny výlety po ostrově a večerní cesty do centra při lovu restaurací a barů.
Celkově bych skútr asi doporučil, ačkoliv dlouhé přesuny po hlavní, rychlostní dálnici na jihu ostrova byly otravné (šátek přes obličej je nutností), jakmile sjedete na vedlejší cesty je zážitek z projíždění mnohem větší než v autě. Také nemusíte řešit parkování a cena je podstatně nižší. Dbejte však na to, aby měl Váš stroj výkon odpovídající Vaší hmotnosti. Nina musela párkrát slézt a cupitat za mnou pěšky, zatímco já traverzoval k vrcholu. To je další věc, kterou je třeba zmínit. Totiž, že Madeira je hornatý ostrov. A když se řekne hornatý, je to myšleno doslova. Silnice se skládají vesměs pouze z mostů a tunelů a víceméně jediné vodorovné plochy na ostrově jsou fotbalová hřiště. A to jen většinou. Kromě výkonu si tedy při pronájmu dopravního prostředku zkontrolujte i brzdy. Nám se párkrát začaly tavit.
Ve Funchalu je toho k vidění poměrně hodně, a pokud máte rádi večerní procházky historickým městem, jistě Vás nadchne. Jen s koupáním Vás asi zklamu a to nejen zde. Pokud toužíte po válení se na pláži a cachtání v moři, nebude Madeira ostrov pro Vás. Oceán je divoký a neopatrný turista v něm snadno přijde o život, což se během našeho pobytu i stalo. Skoro jediné bezpečné koupání nabízí letovisko Porto Moniz, ke kterému se ještě dostanu. Jinak ale nemusíte zoufat, protože skoro každý hotel nabízí venkovní bazén a tak i možnost po náročném dni zregenerovat unavené končetiny, popít a chytit nějaký ten bronz. Počasí na pobřeží zde bylo i v září skoro tropické.
Největším lákadlem, které byste určitě neměli minout je lanovka na Monte, plnící zde účel městské hromadné dopravy. Fronty bývají značné, ale výhled na město a moře je překrásný. Po vyjetí určitě shlédněte Kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde je pochovaný poslední rakouský císař a odkud startují slavné místní sjezdy na saních. Jde o dřevěné konstrukce, kam se ve dvou posadíte a „řidič“ Vás slušnou rychlostí naviguje sjezdem skrz změti uliček po dohladka uježděném asfaltu. Je to trošku past na turisty, jelikož saně Vás neodvezou až dolů do Funchalu, ale zhruba jen do poloviny cesty, odkud je to daleko na obě strany. Samozřejmě tam na Vás budou čekat „ochotní“ taxikáři. Doporučuji Vám tedy, v případě využití, si cestu taxi sjednat předem.
My saněmi nejeli a místo toho nasedli na druhou, pár desítek metrů vzdálenou lanovku k botanické zahradě. Madeiře, přestože její název znamená ostrov dřeva, se přezdívá ostrov květin a ne nadarmo. Ačkoliv byla polovina září, zahrada byla nádherná, rozlehlá a celou dobu se před námi otevíral překrásný výhled na město pod námi. Na začátku jara musí být celé místo naprosto velkolepé. Já osobně nejsem zrovna fanda botaniky, ale i tak jsem si zahradu moc užil. Následně jsme vrátili zpět na Monte, kde se nachází druhá, neméně krásná tropická zahrada. I Vám doporučuji navštívit obě dvě.
Levády
Jednou z hlavních atrakcí Madeiry jsou bezesporu levády. Tyto umělé zavlažovací kanály začaly vznikat již v 16. století jako důsledek nerovnoměrného rozdělení srážek na ostrově. Na tropickém jihu je totiž prakticky neustále sucho, zatímco na severu, západě a také ve vyšších polohách prší téměř denně. Portugalci tedy vymysleli tento důmyslný systém distribuce vody pomocí úzkých, do skal vytesaných kanálů, kterých je nyní registrováno více než 2000km, z čehož 40km jsou ručně vytesané tunely. Levády bylo vždy potřeba udržovat, a proto jsou vždy doplněny stezkami, jež jsou nyní hlavním cílem turistů. A to i těch méně zdatných, protože chození podél levád znamená chození po rovince. Nehledě na tento fakt Vás díky celému důmyslnému systému tunelů často zavedou na místa s úžasným výhledem.
Celá síť stále plní svůj původní účel a navíc umožňuje přístup na jinak těžko dostupné části ostrova. Shodou okolností jsem před odletem narazil na mobilní aplikaci WalkMe, obsahující databázi všech dostupných stezek, spolu s informacemi, obrázky, délkou a profilem trasy a možností živého GPS sledování vaší polohy. Za pouhých 150 Kč nám byla neocenitelným pomocníkem při plánování výletů, hledání stezek a důrazně ji každému návštěvníkovi doporučuji. Za ty peníze opravdu stojí.
Z námi navštívených levád můžu vyzdvihnout Levada do Alecrim, vedoucí k hezkému horskému jezírku, kde se můžete vykoupat a pokud se nebudete štítit menšího výstupu, výlet se dá spojit s odbočkou ke 100m vysokému vodopádu Risco. Úžasné výhledy nabízela také Levada do Caldeiro Verde, kdy jsme si do sytosti užili tunelů (baterku s sebou) a cestu zakončili v kouzelné zelené rokli s dalším majestátním vodopádem. Neméně působivá pak byla i Levada Nova, která nás provedla skrz kamenné formace, taktéž obsypané vodopády.
Porto Moniz
Dalším místem, které určitě stojí za návštěvu je městečko Porto Moniz na severozápadě ostrova. Pokud se tam vydáte, využijte k tomu silnici VE4 vinoucí se údolím skrz centrální hory. Je to nádherná cesta se smaragdovými svahy po obou stranách, kde se Vám bude chtít v každé vesnici stavět a obdivovat výhledy. Jakmile projedete na severní pobřeží, budete pokračovat v cestě na západ s divokým oceánem na jedné straně, a vysokými útesy lemovanými vodopády po druhé.
Porto Moniz s pouhými třemi tisíci obyvateli je známé především svými lávovými jezírky. Toto přírodní, i když betonem vylepšené koupaliště je jedním z mála míst, kde se dá na Madeiře bezpečně užít mořské vody. Komplex je obrovský a od oceánu částečně oddělený skálami a molem. Voda je tedy teplá, klidná, ale často se stává, že severní vlny jsou tak velké, že po rozbití o skály pokračují ve formě pěny ve své cestě na koupaliště. Je to nádherný pohled a skvělý zážitek. Jen Vám při pohledu na něj dojde, že koupat se jen tak v oceánu pravděpodobně není dobrý nápad. V městečku pak můžete ještě navštívit malinké akvárium. Není to nic světoborného, ale je roztomilé. Zde si dovolím krátkou odbočku zpět do Lisabonu. Tamní akvárium si totiž rozhodně ujít nenechte, je to naprostá špička ve svém oboru.
Návrat zpět do Funchalu jsme si chtěli okořenit a nejet stejnou cestou. Vyjeli jsme tedy serpentinou nad město a vydali se silnicí ER209 po horském hřebenu a dobře jsme udělali. Kromě fantastických vyhlídek jsme cestou narazili na náhorní plošinku zvanou Posto Florestal Fanal, kde jsme si chvílemi připadali jako v africké savaně. A hlavně, po několika hodinách ve společnosti davů na koupališti, jsme zde byli úplně sami.
Výlety
V plánování výletů na Madeiře nejste určitě odkázáni pouze na levády. Je zde dostatek jiných možností a jediný problém je si vybrat. Já se pokusím Vám rozhodování ulehčit tipy na dvě vycházky, které podle našeho názoru stály za trochu námahy. První a méně známá je Vereda da Penha de Águia. To je celkem neznámé místo a pro mě nepochopitelně nepříliš navštěvované. My jsme při šplhání na vrchol nepotkali jediného člověka. Abyste se k místu dostali, musíte opět přejet centrální hory (doporučuji ER103 tam a poté ER102 zpět) k městu Porto da Cruz. Pokud budete jako my cestovat na skútru, teple se oblečte a nezapomeňte na rukavice. Budete jezdit v mracích a zima se Vám rychle dostane pod kůži. Jakmile se přiblížíte k městu, spatříte na pobřeží ohromnou, z moře vystupující skálu. To je to místo, kam polezete. Výstup to není dlouhý, ale hodně příkrý a místy až krkolomný. Když si ale na konci sednete na vrcholu a v hloubce pod sebou vidíte linii pobřeží, nohy Vás bolet přestanou. Pro nás to byl nezvyklý pohled. Na lezení po horách jsme sice zvyklí, ale mít při této aktivitě hned pod sebou oceán tomu dává úplně jiný rozměr.
Druhým, už více známým výletem, je Vereda da Ponta de San Lourenco nacházející se na nejzazším východním cípu ostrova. Po cestě si jako bonus vychutnáte podjezd pod přistávací dráhou, stojící na betonových sloupech a připomínající Morii z Pána Prstenů. Na výlet samotný doporučuji dostatek opalovacího krému, protože o strom nezavadíte. Octnete se opět v naprosto jiném světě, připomínajícím poušť obklopenou mořem a po nějakých třech kilometrech dojdete na nejvýchodnější Madeirskou vyhlídku, vedle které na vás jistě zapůsobí i hejna ještěrek.
Do této části zařadím ještě jednu aktivitu, o kterou během vašeho pobytu určitě zavadíte. Je to pozorování delfínů a velryb. Madeira je touto atrakcí známá a tvrdí se, že pokud chcete vidět velryby, je v Evropě jen málo míst vhodnějších než zde. My se na pozorování vydali z letoviska Calheta se společností On Tales a jak už to tak bývá, tak naše plavba byla první po velice dlouhé době, která nezahlédla ani ploutvičku. Není holt každý den posvícení, ale i tak je to zajímavý zážitek. Dostanete se velice daleko od ostrova a nabídne se Vám krásný pohled na Madeiru vystupující z moře, jako vrchol sopky, kterou také je. Svahy pobřeží jsou tak prudké, že již 5km od pobřeží je hloubka přes 3000m, z čehož na malé loďce může až mrazit. Kapitán nás po neúspěšném lovu vzal k pobřežnímu vodopádu na příjemné vykoupání a nabídl nám bezplatnou plavbu pro následující den. Přestože jsme ji museli z časových důvodů odmítnout, byli jsme takovým gestem mile překvapeni.
Pico Ruivo
Zlatým hřebem naší dovolené byl pak výstup na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo, tyčící se 1862m nad mořem. Uznávám, že nejde o výšku závratnou, ale i tak se z tohoto výletu stal patrně nejnáročnější výstup našich dosavadních cest. Cesta začíná u radarové stanice na Pico Areeiro, ve výšce 1818m, kam se dá dostat autem. Z tohoto bodu Vás bude čekat nejprve 900m sestup do průsmyku mezi oběma horami a následně pak stejný výstup na Ruivo. To by samo o sobě nebylo tak zlé, nebýt toho, že Vás posléze čeká stejná cesta zpátky. Zkrátka a dobře výstup vás důkladně prověří. Pomineme-li však fyzické utrpení, nabízí tato cesta asi ty nejúžasnější pohledy, které jsou na Madeiře k vidění.
Jedná se o takový malý evropský Nový Zéland. Spoustu zeleně, krásné skály a útesy, vodopády a moře v dálce. Je zde samozřejmě velká šance oblačnosti, jak už to tak na vrcholcích bývá. Proto důrazně doporučuji vyrazit co nejdříve, jelikož v brzkých ranních hodinách máte přece jen největší naději na jasný výhled. Po návratu se můžete odměnit výborným madeirským vínem, což je vynikající druh portského. Se svými 19% alkoholu s Vámi pak taková večerní lahvinka udělá pravé divy, zejména pak po náročném dni. A kdyby Vám to jako odměna bylo málo, zajděte si na espetadas (kousky masa napíchané na jehlicích, pečené na grilu), nebo si udělejte vlastní steak s tuňáka na lávovém kameni.
Závěr
Ačkoliv byl náš výlet na Madeiru v podstatě neplánovaný a původně jsme zamýšleli vydat se jinam, ostrov nás nesmírně nadchl. Jak jsem uvedl výše, Madeira není ke koupání, spíše ke koukání. Nejedná se o standardní přímořské letovisko s rezorty, kde budete trávit celé dny na pláži nebo u bazénu. Namísto toho nabízí nespočet turistických tras, výstupů a atrakcí. Přidejte si k tomu vynikající jídlo, pití a jak už to bývá v Portugalsku zvykem, milé lidi a máte namíchaný základ pro skvělou dovolenou.
